Ukrytý válečný poklad na Šumavě

Černé a Čertovo jezero na Šumavě, ukrytý válečný poklad

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole
Poloha cíle: Černé jezero, Čertovo jezero
Doporučené výchozí místo: Pro pěší Špičácké sedlo, vrchol Špičáku (lanovkou nahoru), žst. Špičák; pro cyklisty např. Železná Ruda nebo Nýrsko
Možnosti občerstvení v cíli: Ne, nejbližší je ve Špičáckém sedle

Charakteristika:
Pěší výlet ke dvěma krásným šumavským jezerům v sobě spojuje nenáročnou horskou turistiku i cestu za tajemnem a poznáním naší nedávné historie. Na své si tak přijdou milovníci pohorek, batohů, ale i pověstí nebo dokonce politicko-historických otázek.

Dvě největší ledovcová jezera na našem území, Černé a Čertovo, ovíjejí mnoné pohádky, pověsti, mýty, ale i velmi reálné příběhy. Začít můžeme u menšího z obou stříbřitých hladin zasazených do temných smrkových lesů okolo, Čertova jezera. O jeho vzniku existuje více verzí pověstí, ale již sám název dává tušit, že jedno budou mít společné - totiž pekelníka. A mají, podle nejběžnějšího podání z pekla pocházel učeň, který se kdysi přihlásil k jednomu ze zdejších kovářů do služby a ten jej ochotně přijal, nemaje dosud komu živnost předat a dceru provdat. Ale ta hned poznala, že za věčně umouněnou učedníkovou tváří je cosi nedobrého, dávala si na něj pozor. Až jednou, kdy byl starý kovář ve městě, pekelník již na nic nečekal, popadl dívku, která úlekem omdlela, a uháněl s ní kdo ví proč přímo na Jezerní horu. V tak prudkém kopci si ale musel i ďábel odpočinout, na okamžik dokonce únavou usnul, a to se mu stalo osudným. Děvče, které se probralo z mrákot, duchapřítomně zavázalo čertovi ocas do skalní prohlubně a utíkalo nazpět dolů. Jak se čerchmant probral, chtěl se dát za ní, ale nešlo to. Láteřil, tahal, velkou čertí silou nakonec strhnul horu kamení, a uvolnil tím pramen, který dosud čekal zavřený v zemi. Ten počal stékat po úbočí, až naplnil velké jezero. Děvče se prý zdrávo vrátilo k otci a pekelník se svých choutek vzdal.

Přejděme všaky nyní k Černému jezeru. Tichému, hlubokému a k smrti smutnému, jak jej popsal Jan Neruda. A dokonce bezednému, jak praví mnohé pověsti. Na druhou stranu krásnému, především z ptačí výšky, nejkrásnějšímu to drahokamu na ňadrech Čech, jak také vystihl Jaroslav Vrchlický. Kromě toho, že je naším největším ledovcovým jezerem, pojí se k němu zajímavé události velmi reálné, ba relativně nedávné. Otázkou je, do jaké míry je lze chápat jako záhadné, protože po dlouhá léta byly vydávány spíše za tajné než tajemné. Řeč je nálezech falešných písemností německého říšského bezpečnostního úřadu v Berlíně, které však byly podvrhem StB za účelem kompromitace nepohodlných osob. A také, jak později z úst jednoho z prominentů KSČ, "za účelem prosazení zahraničních zájmů ČSSR". Pojďme si tedy povědět něco více o tom to pozoruhodném nálezu.
Dne 20. června roku 1964 zde byla v brzkých ranních hodinách, ještě dávno před východem slunce, provedena tajná akce s krycím jménem Neptun. Inspirována byla jakýmsi nálezem v sousedním Rakousku nedávno předtím a spočívala ve fingovaném "objevení" cenných informací o spolupracovnících německého gestapa za války. Ty měly posloužit straně nejen k čistkám uvnitř vlastních řad, ale především působit vně našich hranic, kde se až do tohoto okamžiku československá zpravodajská služba téměř marně snažila manipulovat a podsunovat cílené dezinformace. Jak příznačně napsal v popisu svého plánu L. Štrougalovi jeden z tehdejších vysokých funkcionářů, "... dosud nebyla v západní Evropě dokumentům z ČSSR věnována náležitá pozornost".  Pravdou je, že fingovaným nálezem byla, otázkou zůstává, jak to mohlo posloužit tehdejšímu našemu komunistickému vedení. Vyslýcháno bylo poté několik obviněných v Rakousku, ale především Německu, byli mezi nimi mj. Emil Franzel, někdejší výrazná postava sudetoněmeckého hnutí s úzkou vazbou na nacistické vedení, dalším prozrazeným byl Franz Ohmann, organizační vedoucí Sudetoněmeckého krajanského sdružení a pracovník pražského gestapa. Došlo i na poslance západoněmeckého sněmu za stranu FDP Siegfrieda Zogelmanna, který se angažoval v jednotkách SS. Rakušané pak dostali kopie dokumentů o vraždě kancléře Engelberta Dollfusse nacistickými pučisty.
S odstupem hodnotí odborníci tuto akci jako poměrně úspěšnou, jistě v poměru k výsledkům předešlých pokusů. Celá akce však probíhala místy až komicky, jak dnes vyplývá na povrch z rozhovorů s jejími někdejšími aktéry. Těmi byli potápěči, pohraničníci, tajní policité, celá oblast až dosud navzdory blízkosti hranic volně přístupná byla neprodyšně uzavřena, aby se tak věci dodal náležitý význam. Komické byly především momenty, kdy jakýsi podnapilý major vykřikoval (pravdu), že celá akce je jen divadlo, podobné zvěsti v hospodě šířil jeden prostoduchý potápěč, který vyzradil, že si jeli "bedny zase vyzvednout" a patrně i další excesy, které však již zavál prach času.
Pravdou však je, že v té době skutečně probíhalo poměrně podrobné zkoumání dna jezera, jež sice není bezedné, ale až 40 m jeho hloubky s tímto pojmem pro běžného potápěče téměř hraničí. A nálezy byly místy skutečně neběžné, místy dosti hrůzné. Spojitost mají především s válkou, jak by se dalo očekávat. Bylo nalezeno tělo neznámého muže, které leželo dlouhá léta pod jezerní stěnou v hloubce 26 metrů, oblečené do civilních šatů z anglické kostkované látky. Muž však měl násilím oddělenou hlavu, ležela pět metrů od těla. Že by vražda anglického agenta?
Takový nález v Černém jezeře navíc patrně není prvním. Informace o tom nejsou sice tak věrohodné, jako v případě prvně uvedeném, ale například v knize Jitro kouzelníků („záhadologická“ kniha francouzských spisovatelů Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse vydaná v r. 1960) se dočtete příběh potápěče, který se v roce 1957 vydal pod hladinu Černého jezera hledat tělo utonulého studenta. Při svém hledání v temných hlubinách pak prý spatřil bledé postavy v německých uniformách wehrmachtu. Abychom ale věc poněkud odlehčili - během války jistě v jezeře více nebo méně vojáků obou stran skončilo. Jestli mohli být nalezeni a po jaké době, zůstane otázkou. jisté však je, že na dně tohoto jezera skutečně odpočívá například urna s popelem jednoho z průkopníků lyžování u nás - Julia Poláka, ovšem úmyslně.
 
V 70. letech, kdy byla železná opona rozšířena, byla oblast obou jezer již veřejnsoti nepřístupná. Dnes se naštěstí můžete k jezeru, dříve nazývanému též Bystřické, Jesenické nebo České, bez obav vydat a těšit na pohled na jeho krásnou stříbřitou hladinu. A můžete se do těchto tajemných míst vypravit také v mlze, jako ve filmu Král Šumavy.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Vrchol Pancíře (1214 m) je další z blízkých, turististy hojně navštěvovaných cílů. Dostanete se na něj nejlépe ze Špičáckého sedla pěšky nebo lanovkou ze Špičáku (obce) a čeká vás na něm rozhledna a restaurace.

Železná Ruda je centrem celé oblasti s nezaměnitelným kostelem Panny Marie Pomocné a také několika zajímavými muzei včetně M. Šumavy. Na své si ale přijdou i milovníci zábavy, v severní části města u žst. Železná Ruda - město se nachází lanové a trampolínové centrum, nabízí se také možnost projet se na minikárové trati.

Pověsti spojované s nedostupnými jezery
Po celém světě, a tedy i na Šumavě, se běžně setkáváme s pověstmi pravícími nám o původu velkých, krásných a pro většinu lidí zpravidla nedostupných přírodních jezer. Nedostupných neznamená, že by k nim nebylo možno přijít, ale fakt, že lidé v dřívějších dobách k nim nechodili, nebyl k tomu při práci v hospodářství čas ani důvod. Například pro prostého člověka žijícímu kdesi v osadě Železná Ruda leželo Čertovo jezero obklopené temnými hvozdy o 300 výškových metrů výše již ve světě, který se jej vůbec netýkal. V takovém případě již snáze chápeme, proč tento svět tvořili čerti a jiné nadpřirozené bytosti.

Doprava, užitečné informace:
V oblasti jezer cyklistům velmi doporučujeme využívat jen cesty značené jako cyklotrasy. Ostatní jsou téměř nebo zcela nesjízdné, navíc reálně hrozí konflikt s četnými pěšími turisty.
Do Železné Rudy i Špičáku se lze poměrně dobře dostat vlakem, žst. Špičák je poměrně dobrým výchozím místem pro další pěší cestu k jezerům.

Informační turistické centrum Železná Ruda
Klostermannovo náměstí 295
Tel. 376 397 033
e-mail: itcruda@sumava.net
web: www.sumava.net/itcruda

Tip:
Vydáte-li se k Černému jezeru na kole, můžete si výlet pod hřebenem prodloužit po cyklotrase č. 2055 třeba až k hraničnímu přechodu Sv. Kateřina, je to oblíbená trasa bez většího převýšení.

17 km
Střední

Body zájmu