Velká Amerika a legendární přízrak Hagena

Velká Amerika a legendární přízrak Hagena

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, autem
Poloha cíle: Lomy na Americe
Doporučené výchozí místo: Pro pěší Mořina nebo Karlštejn, popř. Sv. Jan pod Skalou.
Možnosti občerstvení v cíli: Ne

Charakteristika:
Lomy na Americe jsou známy svými divokými, jakoby z Divokého západu pocházejícími scenériemi. Strmé srázy zatopených a opuštěných vápencových lomů, průzračná voda v nich, kamenité suché stepi okolo, a také legenda o Hagenovi láká na Ameriku zejména v létě tradičně četné návštěvníky.

O lomech na Americe se povídá hodně všelijakých příběhů, ale jistě nejznámějším je ten o Hansi Hagenovi. O německém vojínovi, který se ještě dlouho po skončení 2. světové války ukrýval v jedné ze zdejších důlních štol. Příběh má mnoho podob, ale na tomto základě se shoduje vždy: Hagen se ve štolách ukrýval a dodnes zde straší pokud ne přímo on, tak jeho duch. Vzhledem k aktuálnímu letopočtu již první možnost téměř mizí, ale o Hagenově přízraku se vypráví dodnes stejně jako po válce. Pojďme si tedy i my příběh německého vojína i jeho přízraku prý zjevujícího se u Hagenovy studánky povědět.

V posledních dnech války, kde již i dosud Němci obsazený Karlštejn byl zpět dobyt, v lesích okolo něj i kolem Mokrého vrchu směrem ke Sv. Jánu se ukrývaly poslední zbytky vojáků poraženého wehrmachtu. Postupně nalézali smrt z rukou zdejších partyzánů, kteří prohledávali kraj, jenž velmi dobře znali. I Hans Hagen s posledním ze svých druhů již pochopili, že nemají kam uniknout z prostřed země, která s nimi jistě nebude mít žádné slitování. Když hladoví a stálým útěkem zubožení vojíni zaslechli blížící partyzánské jednotky, asi již zčásti odevzdaně svému osudu zamířili k blízkým lomům, o nichž věděli a slibovali si od nich asi poslední možnost úkrytu. Z posledních sil tedy sestoupili po starém ocelovém laně, kterých se povalovalo okolo lomu bezpočet, do nejbližší štoly ústící kolmo do nepřístupné vydolované stěny. Pozornosti partyzánů však prý neunikli, naopak se kolem dolu shromáždilo několik jejich jednotek, aby jim snad spletitým labyrintem chodem nikdo nemohl uniknout. Osud německých vojáků byl zdá se zpečetěn, ale zatím byli stále naživu, klopýtající temnou chodbou do tmy stále větší a větší. Několik málo posledních sirek nemohlo zabránit jejich opakovaným vrážením do vyčnívajících kamenů a starých výdřev, situace byla pro ně naprosto ztracená. Když nakonec zdáli za sebou zaslechli ještě dupot mnoha těžkých bot svých pronásledovatelů, zbýval ještě poslední zoufalý čin, hodit za sebe naslepo poslední granát. Hans dlouho neváhal, zcela vysílení a potlučení vojáci již téměř nemohli běžet. Počkal jen, až se kroky a světla přiblíží a pak do tmy proti nim hodil z posledních sil. V temné chodbě ale přehlédl starý trám, do kterého jeho granát narazil a odrazil se zpět. Hans ještě stačil vykřiknout a padnout na zem, jeho druh však ne. Ohlušující rána a zbytky jeho těla rozervané výbuchem bylo poslední, co i Hans slyšel.
Probral se až po několika hodinách, v úplné tmě a tichu. Nevěděl, kde je, až postupně zjistil, že leží zavalen v jakési chodbě, kterou zbortil právě jeho poslední granát. Přes mohutný zával se k němu sice jeho pronásledovatelé nemohli dostat, ale on sám zůstal v něm uvězněn. Beze světla, jakékoliv pomoci, zřejmě s bezpočtem menších zranění. Jen po hmatu pomalu hledal cestu stále vpřed, aniž by sám věděl, je-li jaká.

Tím příběh Hanse Hagena podle některých končí, podle jiných ne. Někteří lidé tvrdí, že dlouhá léta po válce tu a tam kdosi na prchavý okamžik spatřil starého muže ve zbytcích jakéhosi provizorního oblečení, jak mizí v jedné ze štol lomu Mexiko. Jak však roky od války ubíhají, stále častěji se setkáváme spíše s příběhy o Hagenově přízraku, ne již živoucím člověku. A také o Hagenově studánce, u které se má jeho přízrak objevovat nejčastěji. Dostanete-li se do štol zdejších lomů (např. během květnových organizovaných výprav sdružení  Hagen-Mořina, viz níže, jinak je vstup zakázán!), dojdete k ní. Jistě zde zaslechnete příběh o partě trampů, které k smrti vyděsil jakýsi duch, po němž narozdíl o mnoha jiných duchů zbylo památky - starého německého bajonetu. Studánka je spíše než studnou jakousi přirozenou hlubší louží u stěny jedné z chodeb, kam stéká voda z mnoha zdejších drobných praménků. Jestli skutečně Hans Hagen existoval a jestli skutečně ve zdejších chodbách pobýval, bylo by toto místo asi vhodným, s přístupem do dalších částí důlního systému a několika cestami ven.
O zavaleném německém vojáku se již ale patrně více fakt s ubíhajícími roky nedozvíme.  Lomy na Americe však zůstanou nadále jedinečným a půvabným místem bezpochyby majícím svého ducha, ať již to je nebo není duch Hagenův.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Karlštejn
Vrcholně gotický hrad byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. Měl sloužit jako místo k uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Stavba započala v roce 1348, již v roce 1355 zde Karel IV. pobýval, osobně dohlížel na dostavbu hradu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Dílo by stavebně dokončeno v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Hrad byl v historii mnohokrát upravován, poprvé po roce 1480 pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené arch. Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled.
Zcela ojedinělá je výzdoba v Kapli sv. Kříže, která pochází ze 14. století. Nachází se zde soubor  129 deskových obrazů Mistra Theodorika. Na hradě můžeme dále najít největší portrétní galerii českých panovníků v České republice, nebo repliku Svatováclavské koruny. Všechny tyto zajímavosti je možné shlédnou během 2. prohlídkové trasy, na kterou je ovšem nutné se předem objednat (rezervace@stc.npu.cz  nebo na tel. 274 008 154-6).

Bubovické vodopády
Nedaleko Kubrychtovy boudy se nacházejí Bubovické vodopády. Bubovický potok tu vytváří na tvrdším vápencovém podloží několik jezírek a vodopádů, které jsou zvláště brzy na jaře, ale i v zimě, kdy jsou zamrzlé, velmi působivé. V letních měsících mohou být vodopády vyschlé.

Pověsti o osobách zavalených v dolech
Na místech, kde se udála důlní neštěstí, např. závaly horníků nebo popřípadě jiné podobné tragédie (jako legendární případ Hanse Hagena) se velmi často setkáváme s pověstmi o strašících duších nebo přízracích těch, kteří v podzemí nalezli strašlivou smrt. Těžko říci, co je skutečným základem těchto příběhů, ale z velké části jistě i to, že představa zavalení a bezmoci v hlubokém podzemí v lidech odedávna vyvolávala hrůzu. Stejně tak, jako v případech jiných násilných a pohnutých odchodů lidí z tohoto světa, i v zde lidé často věří, že duše takto zemřelých lidí nemohou nalézt klidu a čas od času se proto zjevují do našeho světa. Někdy dokonce proto, aby se mstily těm, kteří jejich smrt zavinili, ale to je spíše výjimečné. Daleko častěji jsou přízraky zavalených spatřovány těmi, kdo se sami bojí tmy, podzemí a bezmoci.

Doprava, užitečné informace:
Nejlépe je jít k lomům pěšky, buď z blízké Mořiny, nebo si naplánovat výlet třeba z Karlštejna nebo Sv. Jana pod Skalou. Parkování autem přímo u lomů je v letní sezoně možnosti omezené a navíc pro cennější věci ve vozech ne právě bezpečné.
Do Mořiny se lze dostat autobusem, nejbližší vlakovou stanicí je Karlštejn.

Tip:
Sdružení Hagen-Mořina ve spolupráci s Lomy Mořina a Správou CHKO Český kras každoročně v květnu pořádá v rámci akce Evropský den chráněných území (dříve Evropský den parků) hromadné prohlídky podzemí lomů na Mořině. V roce 2012 to bylo  dne 26.5. Trasa prohlídky tradičně vede hlavním překopem západního systému přes Malou Ameriku (lom Školka) až do Hagenovy štoly, kde se můžete těšit na skutečné setkání s duchem Hanse Hagena.
Více na www.hagen-morina.cz.

16,5 km
Snadná

Body zájmu