Na Petřín známý neznámý

Na Petřín známý neznámý

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, lanovou dráhou
Poloha cíle: Vrch Petřín
Doporučené výchozí místo: Např. dolní stanice lanovky - Újezd
Možnosti občerstvení v cíli: Na vrcholu Petřína a podle sezony i na několika dalších místech

Charakteristika:
Pražský Petřín je vděčným a velmi navštěvovaným cílem výletů a procházek, o tom jistě není pochyb. Každý z jeho návštěvníků má své důvody, proč přišel právě sem; může to být rozhledna, zrcadlové bludiště, lanová dráha nebo hvězdárna - ale jen málo z nás tuší, že Petřín ukrývá také rozsáhlé podzemí s bohatou historií a mnoha zajímavostmi a nejedním tajemstvím.

Na petřínském vrchu, tyčícím se se svou nezaměnitelnou siluetou rozhledny na Prahou jako jeden z jejích symbolů, je toho velmi mnoho k vidění a návštěvě. Podle některých výkladů právě odsud kněžna Libuše předpověděla městu Praze slávu dotýkající se hvězd, nikoliv z Vyšehradu. Dnešní Petřín však kromě rozhledny a bludiště znamená také více než kilometr štol, dávné hřbitovy, mumie, lastury i pravěké vodní příšery. Penzisté a milenci se zde procházejí po dně křídového moře i po hlíně skrápěné krví ze středověkých popravišť. A téměř nikdo o tom nemá ani ponětí.
Historie Petřína je velmi stará, sahá až do starověku, kdy se zde nacházelo staré hradiště. Z velmi sporých nálezů, poničených během pozdějších staletí, však nelze blíže určit. Již patrně od 13. století se na Petříně počal dolovat kámen pro stavbu městských domů. Z této doby také pocházejí první pověsti o tomto pozoruhodném vrchu a spojeny jsou právě s dolováním kamene. Podle jedné z nich si muži pracující v dole postavili přístřešek pod velikým dubem a rozdělali oheň. Netušili ale, že se nachází v místech prastarých obětišť slovansko-keltských slunečních božstev. V plamenech ohně se jim začaly zjevovat různé obrazy v podobě lidských tváří. V té době ještě v českých zemích nebylo křesťanství mezi prostým lidem pevně usazeno, přetrvávalo pohanství, a muži se tak počali ohni klanět a uctívat ho, přinášeli obětní chléb. Dokonce se k nim postupně přidávali i někteří křesťané. Pohané i křesťané se pak svorně scházeli u těchto ohňů, přikládali dříví, aby nevyhasly, a uctívali je. Prý i poté, co kníže Boleslav II. nechal lid rozehnat, posvátný dub porazit a ohně uhasit, ohně se dále samy od sebe zapalovaly, až musel Boleslav II. (zvaný též Pobožný) dát místo bedlivě střežit. Jako výraz prosazení křesťanství pak nechal na místě pohanské svatyně postavit kapli zasvěcenou sv. Vavřinci.
Tato legenda se podle všeho ze značné části zakládá na skutečné události. Ohně se mohly samy zapalovat, neboť v 18. století bylo na těchto místech nalezeno jen nehluboko uhlí, které tehdejší lidé neznali a měli za podivný kámen. I katolická církev využila pověst pohanského místa a jak často činila, na místo pohanského boda dosadila svatého s podobnými atributy - tedy sv. Vavřinci, jenž podle legendy umřel mučednickou smrtí v ohni upečením zaživa. Tím se docilovalo poměrně nenásilnou cestou přechodu víry z pohanství na křesťanství, dělo se tak celých posledních tisíc let po celé Evropě.

Abychom se však dostali ke slíbenému petřínskému podzemí, vydejme se na severní stranu Petřína.
Nedaleko cesty ke Strahovskému klášteru naleznete štolu XXII, nachází se v Lobkovické zahradě těsně u tzv. vyhlídkové cesty od Nebozízku směrem na Úvoz. Případně k ní lze dojít i Vlašskou ulicí a pak Petřínskými schody, štolu již spatříte na palouku v dohledu od pomníku J. Vrchlického. Uvnitř štoly, která je jen nepatrným zlomkem celého pozemního labyrintu, naleznete mimo jiné i plány a fotografie mnoha jiných pražských podzemních chodeb. Jak sami spatříte, petřínský vrch je prošpikován 18 podzemními štolami a nejdelší z nich je dlouhá 365 metrů. Štoly vznikali od středověku nejen pro dobývání uhlí, ale i cenných železných rud a keramických surovin. Pozoruhodné však je, že z většiny slouží k odvádění vody z prostor, kde se těžilo. Z nitra Petřína vytékají skutečně stovky pramenů ústících nakonec na povrchu nebo právě do štol. Mezi nejkrásnější patří tzv. štola Železitá, ve které najdete i malé jezírko a krápníky přecházející v barvách od zelené do rudé.
Právě od kamene, přesněji řečeno opuky, z níž je postavena nemalá část dnešní staré Prahy, nese Petřín i své jméno. Tedy o sv. Vavřinci jsme si již pověděli (německy se proto Petřínu říká Lorenzberg), avšak od latinského výrazu pro skálu - petra - je již původ jasný.

S tématem podzemí se teké nutně pojí další podstatný úhel pohledu na Petřín. Jsou jím stará pohřebiště, popravy konané během středověku a nálezy tomu odpovídající. Jsou jimi skutečně stovky nebožtíků, na jejichž hroby se narazilo z většiny náhodou. Navíc na místech, kdy by je nikdo neočekával, například ten u dolní stanice lanovky pochází až z 9. století. Další rozsáhlé pohřebiště pocházející z 10. až 13. století bylo odkryto v severní petřínské stráni u Vratislavského paláce. Největší rozruch způsobil nález dvou hrobů, v nichž kostry měly useknutou hlavu  a hruď zatíženou opukovým balvanem. Tedy typické rysy pohřbu lidí považovaných za upíry, navíc jejich ostatky vykazovaly anatomické zvláštnosti, které mohli jejich současníci mylně považovat za jakási znamení jejich zásvětní přináležitosti.
Abychom se však nevěnovali petřínským hrobům, pohřebištím a kryptám přespříliš, vězte jen, že další byste nalezli například na východním úpatí Petřína u někdejšího kostela sv. Vavřince, morové pohřebiště z roku 1582 se nachází ve svahu nedaleko dnešní Karmelitské ulice a další hřbitov byl založen v místě chrámu P. Marie Vítězné.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Strahovský klášter je nejstarším premonstrátským klášterem v Čechách, založeným již roku 1143, a také jednou z nejvýznamnějších architektonických památek naší země. Dnes v něm sídlí také Památník národního písemnictví, součástí kláštera je též slavná Strahovská knihovna a obrazárna. Více na www.strahovskyklaster.cz.

Hradčany a Malá Strana jsou samy o sobě cílem na několik dní, ale lze je také pojmout jen jako krásnou trasu procházky z Petřína zpět dolů do města - např. kolem Strahovského kláštera přes Pohořelec a Loretánské náměstí.

Legendy o světcích
V příběhu o Petříně jsme si připomněli příběh sv. Vavřince v souvislosti s uctíváním starého pohanského kultu. A skutečně, životní události i mučednická smrt diakona Sixta II. ve 3. st. je patrně nejpodobnější popsanému způsobu pohanského uctívání na středověkém Petříně. Církev po dlouhá staletí, aby docílila odklonu prostých lidí od pohanství ke křesťanství, hledala vhodné příběhy světců a dosazovala je na místa starších pohany uctívaných postav a událostí.
Kromě Vavřince byste například nalezli i svátek sv. Lucie (sicilské mučednice z 5. století) na den 13. prosince, kdy se počíná ráno mírně dříve rozednívat. Pohané tento den slavili jako svátek světla, latinsky Lux, skloňováno Lucis. Není tedy divem ani náhodou, že právě na tento den si připomínáme právě umučení sv. Lucie.

Doprava, užitečné informace:
Lanová dráha na Petřín je v provozu jako běžné tramvajové linky a platí na ní tarif PID. Lze vyjet buď až na vrchol Petřína, nebo jen do poloviny na Nebozízek a nahoru si naplánovat procházku podle mapky.
Otevírací doba štoly XXII je o víkendech od poloviny dubna do konce října od 10 hod do 17 hod

Tip:
Pro ty z vás zajímající se o mystiku, a kterým nevadí poněkud odlehčený a naivní pohled, lze doporučit návštěvu Mystické jeskyně ležící nedaleko restaurace Nebozízek. Umělec s podivným pseudonymem Reon Argondian, který mj. jako první v České Republice získal cenu Salvatora Dalího v roce 1995, vám v umělých jeskyních plných barev představí svůj bájný svět s obrazy, plastikami a hudbou.

8,5 km
Snadná

Body zájmu