Legendy na Malostranském náměstí

Rotunda objevená podle svatováclavské legendy na Malostranském náměstí

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, MHD
Poloha cíle: Malostranské náměstí, Praha
Doporučené výchozí místo: Tramvajová zastávka Malostranské náměstí
Možnosti občerstvení v cíli: Běžně na Malostranském náměstí

Charakteristika:
V Praze na Malé straně se po staletí ukrývaly zbytky bájné svatováclavské rotundy, o níž hovoří četné legendy, a která byla před téměř čtyřmi staletími zbořena a zdánlivě tak zmizela ze světa. Teprve nedávno se podařilo zbytky rotundy opředené nejednou pověstí a záhadou nalézt a bude zpřístupněna veřejnosti.

Rotunda na Malostranském náměstí, známá z rytin z let 1606 a 1611, zůstávala lidským zrakům po téměř čtyři staletí skryta až do února 2004. Tehdy byla prakticky náhodou objevena při obyčejném vybírání stavební sutě a bourání novověkých zdiv v bývalém Profesním domě Tovaryšstva Ježíšova, dnes Matfyz. fakultě UK. Rotunda byla prakticky zničena a zasypána v roce 1628, později byl na jejím místě vystavěn farní kostel, pod jehož podlahou zůstalo i nadzemní zdivo rotundy, později poničené vložením krypt.
Jedná se o stavbu velmi starou, pocházející až z přelomu 11. a 12. století, a nalezený fragment původní skladby románské keramické podlahy vyšehradského typu z 1. pol. 12. století je dokonce jediným zachovaným nálezem svého druhu vůbec. A ještě pozoruhodnější je, že na místě této rotundy bezpochyby stály i stavby starší, dřevěné i kamenné. Svědčí o tom mimo jiné i kruh z plochých opukových kamenů, jenž byl v 10. století v místě rotundy vyskládán, i zbytky velmi starých dřevěných konstrukcí. Otázek je však značně více, než odpovědí.

Vznik rotundy nebyl v písemných pramenech podchycen. Poprvé a hned velmi pozoruhodně se objevuje ve svatováclavské legendě „Oriente iam sole“ z poloviny 13. století, v níž se popisuje zázrak při přenesení těla (translaci) sv. Václava ze Staré Boleslavi na Pražský hrad se zmínkou, že „na památku tohoto zázraku zbudován byl na místě žaláře kostel ke cti blahoslaveného mučedníka a stojí tu až do dnešního dne“. Zázrak spočíval v osvobození vězňů božskou mocí, zbavení je okovů a vyvedení z temného žaláře právě ve chvíli, kdy kolem procházel průvod se světcovým tělem. O jiném zázraku ve svahu pod hradem v průběhu translace se mluví i dříve, v latinsky psané legendě sepsané v 1. polovině 11. století Vavřincem, aniž by však při této příležitosti byla zmíněna jakákoli církevní stavba. Průvod došel „k vyvýšenému místu v řečeném městě“, kde se koně zastavili a nehnuli se z místa. Mezitím dorazil Boleslav I. a nad tělem bratra provedl upřímné a veřejné pokání. Místo koní zapřáhli tažné voly, ale ani to nepomohlo. Teprve modlitba všech zúčastněných způsobila zázrak a vůz se rozjel. Setkáváme se také se s verzí legendy, podle níž zvířata stála jako přikovaná, dokud nebyli trpící vězni propuštěni na svobodu. Na místě zázraku byla poté na Václavovu počest postavena rotunda.
V průběhu vrcholného středověku byla rotunda dvakrát těžce poškozena požárem; poprvé v roce 1420, kdy byla ještě rychle opravena, podruhé pak roku 1541, kdy se obnovy dočkala až po více než 50 letech na četné intervence měšťanů s odkazem na starobylý původ kostelíka. Tak se i ocitl na několika pražských vyobrazeních - v roce 1606 na rytině Filipa van den Bosche a poté 1611 na anonymních rytinách zobrazujících vpád Pasovských. Obnovený kostelík však neplnil svou funkci dlouho. Po bělohorské porážce českých stavů byl farní kostel sv. Mikuláše rozhodnutím Ferdinanda II. z dubna 1625 darován Tovaryšstvu Ježíšovu a za nový farní kostel byl vybrán právě kostelík Přenesení sv. Václava. Aby mohl splňovat nároky farního kostela, musel být výrazně zvětšen. Do nové mohutné barokní stavby byla původní rotunda nějakým způsobem zakomponována na výslovnou žádost magistrátu, že při plánované výstavbě profesního domu starému kostelíku nesmí nic stát, neboť je nejstarší křesťanskou památkou ve městě. Přesto byl však v roce 1683 při stavbě natolik staticky narušen, že musel být zbořen.

Nález rotundy doprovází hned několik zajímavých skutečností. Především již zmíněné nalezené pozůstatky ještě starších dřevěných i kamenných staveb, ale také nález hrobů uvnitř lodi rotundy. V těchto prostorách se totiž pohřbívalo jen velmi výjimečně, navíc umístění hrobů není ani na tento případ právě obvyklé. V jižní polovině lodi byl jižně od západovýchodní spojnice stavby objeven hrob dospělého muže společně s hroby dalších čtyř dětí různého věku až k jednoročnímu, navíc muž byl pohřben v hrobové jámě, v níž před ním již byl pohřben jiný nedospělý člověk. Naopak v západovýchodní spojnici kostela před apsidou, kde by se případně dal čestný hrob očekávat, nikdy žádný nebyl. Shrneme-li informace, na místě velmi neobvyklém, v lodi kostela a navíc mimo místo, kde by případná výjimka měla smysl, bylo opakovaně pohřbíváno. Prvně zřejmě ke konci 13. století, podruhé ve století následujícím. Narážíme zde podle všech známek na pohřeb neznámého feudála s úzkým vztahem ke kostelu, navíc s částí jeho rodiny.
Zaměříme-li se na zmíněné starší, tedy dokonce předrománské stavby na místě svatováclavské rotundy, shledáme nálezy velmi pozoruhodné. Plyne z nich jednoznačně, že tato rotunda nebyla nejstarší zděnou stavbou v této části dnešní Prahy, ale že na jejím místě stála již dříve jedna nebo více dalších kamenných staveb. A ještě před nimi lze doložit, že na kamenné kruhové podstavě stála stavba dřevěná, ne kruhová, ale pravoúhlá. A právě ta se historicky mohla skutečně pojit s tradovaným zázrakem, který se udál během převozu Václavových ostatků roku 938. Pozoruhodné však je, že u této dřevěné stavby nenalézáme známky, že by sloužila jako svatyně. Nebylo v ní nalezeno nic z kultovních předmětů, až na jednu výjimku - hrob malého novorozence pod velkým vodorovným trámem, datovatelný zhruba do roku 900. To je nález skutečně velmi neobvyklý, ukazující na tzv. stavební obětinu - tedy lidskou oběť, člověka patrně nevinného, při počátku budování významné stavby.

Podíváme-li se na nález rotundy ve shrnutí, máme před sebou stavbu zmiňovanou legendami již téměř před 8 staletími, bez pochyby spojenou s hlavním patronem české země. Stavbu významnou již v době života  sv. Václava, také po jeho smrti, v průběhu celého středověku. Románskou rotundu, která až během 17. století podlehla zkáze a 376 let spočívala ukryta uprostřed Prahy skryta lidským zrakům včetně těch, kteří po ní bezvýsledně dlouho pátrali.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Dnešní barokní kostel Kostel sv. Mikuláše stojící na Malostranském náměstí patří mezi nejkrásnější barokní památky Prahy a byla by jistě škoda si jej neprohlédnout. Vystavěn byl v letech 1704–1755 na místě staršího gotického kostela zasvěceného rovněž Mikuláši z Myry. Tento původní kostel stál velmi blízko staré rotundy a až během barokní přestavby ji "pohltil". Zajímavostí je, že pro strategickou polohu s dobrým přehledem právě na věži tohoto kostela drželi službu tzv. hlásní, kteří hlásili případné požáry či blížícího se nepřítele.
Současná stavba stojí v nároží komplexu budov bývalé jezuitské malostranské koleje a je patrno, že na architektuře i výzdobě chrámu se nijak nešetřilo. Vždyť jeho projektantem a stavitelem byl sám Kryštof Dientzenhofer, později jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer. Ten velkolepý otcův projekt učinil dokonce ještě velkolepějším, mimo jiné zvýšil již tak monumentální kupoli i věž.
Uvnitř chrámu, v lodi, vás jistě upoutají nástropní fresky od Jana Lukáše Krackera, a v 70 m vysoké kupoli pak od Františka Xavera Palka. Jedinečné jsou též sochy od Františka Ignáce Platzera, pašijové obrazy od Karla Škréty, ale i řada dalších maleb od mistrů Palka, Kramolína, nebo Raaba.

Legendy o sv. Václavu
O sv. Václavovi, knížeti, světci a patronu české země, existuje mnoho názorů, pohledů, ale již méně věrohodných historických zpráv. Podle některých byl obratným politikem, jemuž vděčíme za samostatnost českých zemí v raném středověku, podle jiných byl vládcem příliš mírným až bojácným. Český národ jej však vždy měl v úctě a tak se o sv. Václavu dochovalo poměrně hodně legend. Kromě dvou slavných staroslověnských se o něm zmiňuje například také legenda Crescente fide, legenda Kristiánova i Gumpoldova, Kosmova kronika, nebo kronika saského Widukinda. Kromě toho vzniklo také několik menších legend a tradičních povídaček, jednu z nich si můžeme povědět.

Jeden z Václavových zázraků se podle pověsti stal u německého královského dvora. Svatý Václav se jednou včas nedostavil na knížecí sněm ke králi Jindřichu Ptáčníkovi, jemuž podléhal. Ten se rozhněval a přikázal, aby nikdo k Václavově poctě nevstal a aby se k němu všichni chovali jako k obyčejnému zemanovi. Když však Václav dorazil, král k překvapení všech hned vstal a pozdravil se s ním. Řekl pak všem, že viděl nad Václavem zlatý kříž a po jeho bocích dva anděly. Po skončení sněmu prý s Václavem rozmlouval, otevřel královskou pokladnici a nabídl mu štědré dary podle výběru. Václav si podle legendy vzal relikviář s ostatkem ruky sv. Víta, pro který dal pak v Praze postavit rotundu. Ta byla později přestavěna na baziliku a katedrálu.  
Jeden z komentářů této legendy zmiňuje zlatý nánosník ve tvaru kříže na Václavově přilbě, který snad mohl způsobit dojem většího kříže a odlesku po stranách.

Doprava, užitečné informace:
Na Malostranské náměstí se nejlépe dostanete tramvají č. 12, 20 a 22, případně pěšky od Karlova mostu nebo od stanice metra Malostranská Valdštejnskou či Letenskou ulicí. Na náměstí je také placené parkoviště, ale bývá plné a je drahé, autem jezdit nedoporučujeme.
Upozornění: Rotunda v roce 2012 z důvodu nedostatku financí stále není přístupná veřejnosti, zpřístupnění se plánuje v brzké době podle postupu prací nutných k běžnému návštěvnímu provozu.

Tip:
Výlet doporučujeme spojit s návštěvou staroměstské mostecké věže

5,5 km
Snadná

Body zájmu