Za pověstí o Bertě Vítkovcové z Borotína

Do Borotína za pověstí o Bertě Vítkovcové z Borotína

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, vlakem (a pak pěšky), autem
Poloha cíle: Zřícenina hradu Borotín, též zváno Starý zámek
Doporučené výchozí místo: Tábor, Jistebnice, Sedlec-Prčice
Možnosti občerstvení v cíli: Přímo na hradě ne, v Borotíně ano

Charakteristika:
Borotínský hrad bývá označován za jednu za našich nejromantičtějších zřícenin. Je v dobrém dosahu od Tábora i Jistebnice, stačí tedy vzít kolo nebo batoh, ideálně i fotoaparát, a je výborný tip na celodenní výlet.

Borotínský hrad leží poněkud stranou od obce, ale ne skryt, a tak se na něj nabízí krásný výhled z více stran, z otevřeného kraje. Je přístupný, zbytky jeho zdí a hradeb se tyčí k volné obloze. Za větrného počasí zvětralé zdivo potichu ševelí, jako by vyprávělo příběhy, jež se zde udály. Třeba o Bertě z Borotína. Ta je zde jistě nejznámější, dokonce se zmínkami objevuje i v jiných pověstech zdánlivě s ní nesouvisejících. Povězme si tedy pověst o "pramáti" rodu Borotínů, nejlépe přímo na hradě a za šera ...

Berta Vítkovcová z Borotína žila na zdejším hradě na přelomu 14. a 15. století. Dnes bychom čekali zvěsti o tom, jak se v noci prochází po hradbách - ale očekávali bychom je marně. Jak sami uvidíte podle konce příběhu, jenž si povíme, její duše již nalezla klid, byť tomu bylo prapodivnými shodami okolností a událostí. Ale abychom nepředbíhali, zpět k Bertě. Patrně jste již o ní slyšeli, pověst o její osobě je jednoznačná a do dnešních dob srozumitelná. Byla prý - řekněme v loži velmi nestřídmá, v dnešním slovníku - nymfomanka. Když její avantýry nebraly konce a pověst rodu Borotínů tím trpěla, stihl ji krutý trest. Byla odsouzena k smrti za prohřešení proti Božím přikázáním a rodové cti, trest kat vykonal podle obyčeje dýkou. Skutečně se tak stalo, byla popravena, ale pro její hříchy prý nemohla její duše nalézt klid a Berta tak měla nahá bloudit hradem a jeho okolím tak dlouho, dokud nevymře její poslední potomek. A skutečně, na Borotíně od té doby obcházela smrt, z pěti dětí zůstaly jen dvě: Berta (mladší) a Jaromír.

Příběh se nyní již přesouvá právě na Bertina syna Jaromíra, který se však z hradu ve svých třech letech záhadně ztratil. Jen poslední dítě, dívenka Berta, vyrůstala na borotínském hradě až do panenského věku, poklidně a spořádaně. Její život se však měl rázem změnit ze dne na den, když si vyšla sama na procházku do lesů obklopujících hrad. Šla tudy již mnohokrát, cestu znala, nebála se proto. Přepadli ji však lupiči, kteří se v okolí před časem usadili, a bylo by to s Bertou dopadlo velmi zle,  kdyby se na poslední chvíli objevil mladý rytíř, který loupežníky svým mečem a silou zahnal na útěk. Nikdo však nevěděl, a ani rytíř sám, že je to právě ten před dvaceti lety ztracený Jaromír, tedy bratr Bertin. Zamiloval se do pohledné dívky, i ona do něj, avšak nenalezli odvahu jít spolu na hrad, aby nemajetný a bezejmenný rytíř požádal o ruku hradního pána.
Po nějaké době se však přihodilo něco velmi podivného. K večeru jednoho podzimního dne se rytíř objevil na Borotíně, byl však raněn, celý od krve. Prý jej blízko hradu přepadli lupiči, snad titéž, které před časem zahnal na ústup, ale nyní silnější, ve velkém počtu. Berta neváhala, ošetřila ho, a nebylo již proč otálet. Pověděla otci, že právě on je jejím zachráncem a vyvoleným. Hradní pán a Bertin otec, Zdeněk z Borotína, vida dramatické okolnosti, neměl proti tomu žádných námitek. Konaly se tedy zásnuby a Jaromír dostal darem od Berty na památku této šťastné chvíle krásnou šerpu. Oslavy proběhly zdárně, ale hned první noci do děje vstoupila pramáti Berta, tedy její duch - neboť jediná věděla, že Jaromír je oním ztraceným Zdeňkovým synem a tedy bratrem mladé Berty. Zjevila se proto v noci Jaromírovi, ale ne ve snu, skutečně v komnatě, a naznačila mu, aby opustil hrad. Ten se všecek překvapený a rozespalý domníval, že právě hovořil se svou snoubenkou, že změnila své rozhodnutí a nechce se za něj provdat.
Na druhý den se sice tento omyl vysvětlil, ale zjevení pochopitelně ne, stále nikdo nevěděl, kdo rytíř je. A mělo se to zjistit již velmi brzy. Ten den na Borotín dorazil královský hejtman s vojenským oddílem a pověřením vyčistit kraj od lupičů, jejichž řádění se již stalo nejen v okolí hradu neúnosným. Hejtman byl v kraji již nějaký čas, zpravil tedy hradního pána i dosavadním vývoji - že se již s lupiči nedávno střetli, většinu z nich pobili, ale jejich vůdci se prý podařilo utéci. Doslechl se, že snad právě na borotínský hrad, což by bylo velmi podivné, a přijel proto věc prověřit. Když se hejtman dozvěděl o Jaromírově údajném přepadení lupiči, situace již začala vyhlížet podivně a velmi podezřele. Hejtman nechal pro jistotu poslat pro vojáka, který s loupežníky bojoval a tvář jejich vůdce znal. Když o několik dní později z večera dorazil, celý hrad probudila střelba a hluk boje. Do Bertina pokoje vpadl postřelený Jaromír, který se podle svých slov střetl s objevivším se vůdcem lupičů a byl jím raněn, když chránil jejího otce. Tu však již přišel i voják se zprávou, že lupič byl rozpoznán, v boji raněn, ale podařilo se mu opět uprchnout, jen šerpa po něm na zemi zbyla. Berta poznala svůj zásnubní dar a zvěděla tak, že Jaromír je onen vůdce loupežníků, že i tenkrát v lese byl jeho boj s lupiči jen na oko, aby ji získal. Zatím však nikdo nevěděl, že ať již je mladík obávaným lupičem, je i ztraceným synem Zdeňka z Borotína. Tragickou shodou okolností, když se stále pokoušel z hradu před hejtmanovými muži uniknout, smrtelně zranil i hradního pána. Ten v tu chvíli měl vidění, ve kterém se mu zjevila Berta a pověděla mu, kdo skutečně lupič je. Zdeněk z Borotína tak skonal rukou svého syna, navíc dýkou, kterou mladík na hradě ukradl - a byla to tragickou shodou okolností právě tatáž dýka, jež ze světa před lety zprovodila rukou kata i Bertu Vítkovcovou. Umírající rytíř ještě stačil svému vrahovi říci, co právě viděl. Mladík byl zajat vojáky a odveden do žaláře, jeho snoubenka a zároveň sestra vida, co se stalo, sama ukončila svůj život.
Když Jaromíra vedli z vězení, ještě jednou se mu podařilo utéci, ovšem již na velmi krátkou dobu. Neběžel pryč z hradu, ale do hrobky Borotínů. Věděl již, že je otcovrahem a na svědomí má i smrt své sestry, vzal si zde proto život i sám. Zde jej našli vojáci, zemřel poslední z rodu Borotínů, a z pramáti rodu Bery tak byla sňata kletba. Její duše se mohla uložit k věčnému spánku.

Na základě této legendy o staletí později vznikla divadelní inscenace s názvem „Pramáti“ (Die Ahnfrau) od rakouského divadelního dramatika Franze Grillparzera (1791 - 1872). Jaromír, podle legendy i inscenace poslední potomek borotínského rodu, ovšem nebyl nikdy historicky doložen. Posledním členem rodu se zdá být Mikuláš z Landštejna, který byl ovšem později, až roku 1460 - a také tragicky - omylem zabit z Býšova ležícího u dnešního Temelína.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Tábor, jedno z nejvýznačnějších jihočeských měst, patně není třeba příliš představovat. Pokud jste je snad však dosud nenavštívili, máte nyní výbornou příležitost. Doporučujeme si udělat pěší procházku z centra města (ze Žižkova náměstí) uličkami směrem na jihozápad ke hradu a pokud budete mít více času, tak i dále až ke Klokotskému klášteru.

Infocentrum města Tábor
Žižkovo nám. 2
Tel. 381 486 230-4
e-mail: infocentrum@mutabor.cz
web: www.taborcz.eu
 
Pověsti o zesnulých lidech, jejich duše nemůže nalézt klidu
Snad není v pověstech známějšího motivu, příčiny, proč se bílé paní procházejí po hradbách, bezhlaví rytíři po chodbách svých hradů a tragicky zemřelí na místech své smrti. Vše má společný znak, duše těchto lidí nemůže po smrti dojít klidu a je třeba pozemských skutků, aby se tak stalo. Podle některých pověstí se dokonce přízraky těchto zemřelých snaží věc vykonat sami nebo k ní alespoň přispět, jako tomu je i v jiných verzích pověsti o Bertě Vítkovcové. Ty popisují, že když se malý Jaromír ztratil, jeho otec ihned pochopil, že jej do záhuby zavedla sama nebohá Berta, aby tak došla vlastního vysvobození.

Doprava, užitečné informace:
Přímo do Borotína nejede vlak, ale lze se jím přiblížit na 2 km do Sudoměřic u Tábora a pak dojít podle ukazatelů po žluté a později červené značce.
Při zadávání názvu do autonavigace upozorňujeme na existenci druhého Borotína na Moravě v okrese Blansko.

Úřad městyse Borotín
Tel. 381 285 815
e-mail: starosta@borotin.cz
web: www.borotin.cz

Tip:
Pokud by se snad vám nebo spíše vašim dětem nezdála borotínská hradní zřícenina dosti strašidelná, doporučujeme navštívit Táborské podzemí. Středověké katakomby nalezenete pod 500 let starým domem na Žižkově náměstí v Táboře,  vchodem za kostelem. V chodbách s tajemnou atmosférou uvidíte mnoho strašidelných stvoření, např. alchymistu a jeho dílnu, kata, mumie, a samozřejmě nemůže chybět ani bílá paní.
Více na www.strasidelnepodzemi.wz.cz.

20,5 km
Snadná

Body zájmu