Andělská hora, po stopách jejího krutého pána

Na Andělskou horu po stopách jejího krutého pána

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, autem
Poloha cíle: Andělská hora
Doporučené výchozí místo: Karlovy Vary, Ostrov
Možnosti občerstvení v cíli: Na hradě nejsou, doporučujeme Karlovy Vary

Charakteristika:
Andělská hora je výborným cílem například v rámci poznávacího výletu z Karlových Varů přes Ostrov, Lázně Kyselku, nebo i směrem na jih třeba do Bečova nad Teplou. Samotný krátký výstup ke hradu pro kola příliš vhodný není, ale jistě jej hravě překonáte a nabídne se vám výhled do kraje, kde se udály příběhy vyprávějící nám dnes o krutém hradním pánu, o poutích mnichů ke zdejší zázračné studánce a mnohé další, které se do knihy ani nevejdou.

Historik Augustin Sedláček o hradu píše: "K nejkrásnějším zříceninám našeho království patří Andělská hora mezi Vary a Bochovem. Hrad tento daleko viditelný stojí na hrubém skalisku, kteréž na vše strany kolmě spadá a o sobě stojíc žádnou výšinou nesouvisí: skalisko pak stojí na vysokém podstavci, pročež se spatřuje na několik mil v okolí. Ze zdáli se podobá kupě, z blízka klam ten mizí a vidět jest skálu rozpukanou rozmanitého tvaru a na ní zubaté zříceniny, pod nimiž se rozkládá městečko na úpatí skály a svahu podstavce rozložené."
A má pravdu, Andělská hora je skutečně výrazným krajinným bodem s romantickou zříceninou na vrcholu, která přímo láká k návštěvě. A hora byla přitažlivá vždy, nejen běžným návštěníkům, jakými jsme my, ale v minulosti se zde scházeli všelicí milovníci záhad, esoterici, podle kterých vrch vyzařuje mimořádně silnou kladnou energii, nebo poutníci mířící k dnes již zaniklému prý zázračnému prameni na úpatí hory. V sedmnáctém století, kdy hradu vládl Linhart Colonna z Felsu, tu bývala dokonce alchymistická laboratoř Jakoba Tentzela označovaného často za kouzelníka a muže s nadlidskými schopnostmi. To může být prostý výmysl, ale faktem je, že alchymistické dílny vznikaly na k tomu vhodných místech – tedy tam, kde se buď nacházely důležité suroviny, nebo bylo podle alchymisty příznivé působení sil; případně obojí, tyto skutečnosti se prý často snoubily.
Podle již méně seriózních zpráv se do dnešních dob v okolí hradu vyskytují dokonce čerti, víly, skřítkové a vůbec zázračné bytosti. Co je však jisté, že na hradě byli, a již nejsou, loupežníci. Své řemeslo zde prokazatelně provozovali ještě v 19. století, jak se dozvídáme z karlovarských soudních zápisů a kronik.
O Andělské hoře díky její pověsti magického místa vzniklo poměrně hodně pověstí, i když nejznámější z nich je patrně o krutém hradním pánu, který v časech středověku na hradě sídlil. Povězme si tedy jeho příběh, možná má souvislost se silami, které v sobě hora ukrývá.

Je tomu již dávno, kdy na Andělské Hoře žil pán proslulý svou zlou povahou a skutky. Neznal prý slitování, bral, loupil, vraždil, kde jen mohl, jeho duše byla černá. Snad ještě horší bylo, že mu v jeho ukrutnostech pomáhal kněz, který se snad zřekl křesťanské víry a činil její pravý opak. Svého pána v jeho zločinech a krutých skutcích podporoval a napomáhal mu. Až jednou se jim se oběma jejich nekalé činy staly osudné.
Jednoho dne nedaleko Andělské hory měl procházet průvod mnichů vezoucích velký cennosti do kláštera v Teplé. Domluvili se tedy, že průvod přepadnou a oloupí, lhostejno, jestli je to průvod mnišský nebo ne. Lapkové přepadli průvod tak, jak očekávali. Nevěděli ale, že mniši mají ozbrojený doprovod, který se však opozdil, a byl nějaký čas za nimi. Všechny mnichy tedy povraždili, vzali poklad, a odvezli ho do lesa nedaleko svého hradu, aby jej tam prozatím ukryli pro případ, že se bude klášter po něm shánět. Zakopali tedy zlato i peníze pod velký kámen, ale jen kámen přivalili zpět, dostihli je ozbrojenci patřící k průvodu a neváhali ani okamžik, oba zločince na místě sťali a mrtvoly zlotřilého hradního pána i kněze hodili do strže – ani je pro jejich hrůzné činy nepochovali do země.

O mnoho let později žil pod Andělskou Horou chudý tkadlec, který měl kupu dětí, ale třel bídu s nouzí. Všecek zoufalý se již jednoho dne vydal ke komusi poprosit ho o peníze, nebo alespoň o nějaké to jídlo. Se zlou se však potázal, doba byla zlá a nikdo nechtěl nic půjčovat ani dávat kdovíjakému chudákovi. Byl letní den, tkadlec se navečer posmutnělý vracel domů, ale nešlo se mu lehce. "Čím nasytím své děti, když nic nenesu? Ani jídlo, ani peníze, práce není, co si počnu?" Ptal se sám sebe i Pána Boha nad sebou. V zamyšlení si ani nevšiml, že se již přiblížil večer, a domů za světla nedojde. Až když byla tma a měsíc počal svítit, uvědomil si. Na kraji lesa uviděl velký plochý kámen připomínající snad i oltář, a jak celé odpoledne Pána prosil a modlil se k němu, přišlo mu příhodné přenocovat přávě zde. Unaven lehl si ke kameni a hned usnul.
Byla to však podivná noc. Jakmile odbyla půlnoc, tkalce probudil klapot koňských podkov, dva koně a na nich jezdci přijeli ke kameni. Ale jací to byli jezdci! Kostlivci, jeden v plášti panském, druhý v mnišské kutně. Tkadlec byl strachy bez sebe, ale kostlivci si jej nevšímali, sestoupili s koní a počali se u kamene modlit. Chudáka nenapadlo nic jiného, než se modlit také, a sotva bylo poznat, kdo z nich více drkotal zuby. Pochopil však, že ty podivné modlící se postavy nejspíš konají nějaké pokání. Když se domodlili, prý se zablýsklo a z blízké rokle prý strašlivě zařval čert. Dnes víme, že proto, že právě přišel o dvě duše z pekla. To tkadlec svou modlitbou spolu s oběma hříšníky vysvobodil je z prokletí. Dva kostlivci modlící se u kamene nad roklí totiž byli právě krutý hradní pán a odpadlý mnich, kteří na tomto místě byli zabiti pro své ukrutnosti a vhozeni do zdejší rokle. Oba kostlivci ještě tkalci pověděli, že pod kamenem je ukrytý poklad, který kdysi uloupili, prý ať ho vrátí klášteru, kterému patří, a odměna ho nemine. Poté se rozpadli v prach i se svými plášti, a koně zmizeli.
Tkadlec, poctivý muž, poklad skutečně zavezl do kláštera. Mniši se velmi podivili, když se jim cennosti vrátily, a tkalce bohatě odměnili. Navíc s ním umluvili, že od té doby bude pro ně tkát látky na všechny kutny a klášterní zařízení. Tkalci se od té doby velmi dařilo a blahořečil Pánu, že ho v nouzi největší zachránil.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Karlovy Vary, pokud jste z nich nevyrazili na tento výlet, byste jistě neměli minout. Naše nejvýznačnější lázeňské město je plné překrásné architektury, bezpočtu kolonád a léčivých pramenů, kromě pěších návštěníků jsou zde i cyklisté vítáni a na okrajích metropole se vám nabízí i několik rozhleden a vyhlídek, jistě po zásluze nesoucí jména velikánů světové historie (Diana, Karla IV., Petra Velikého, Goethova a další).

Pověsti o pokladech hříšníků
Často se setkáváme s pověstmi vyprávějícími nám o pokladech, které ukryli hříšní lidé. A často je příběh situován tak, že poklad ukryli za svého života, ale stráží ho nebo trpí u něj po smrti. Nelze se divit prostým lidem vyprávějícím si tyto příběhy, protože skutečně málokdy poklad nashromáždil a ještě ukryl poctivý člověk. Zpravidla v něm viděli někoho, kdo lid okrádal a byl příčinou jeho chudoby. Neměl proto (v pověsti pro své špatné skutky) najít po smrti klid a být u svého pokladu, který se mu místo potěchy stal vězením. Proto jen poctivý a bohabojný člověk mohl takového hříšníka vysvobodit a poklad – jak jinak – připadl jemu nebo obecně chudým, kteří byli hříšným boháčem ožebračováni.

Doprava, užitečné informace:
Do Andělské hory se lze nejlépe dostat na kole nebo vlastním autem, popř. pěšky ze severu od Kyselky přes Šemnickou skálu.
Stránky obce Andělská hora naleznete na www.kr-karlovarsky.cz/obce/Andelska_hora, příp. můžete využít telefonu 359 807 901.

Tip:
Pokud jste přijeli k Andělské hoře autem a máte-li chuť na pěší vycházku, můžeme jen doporučit severně ležící Šemnickou skálu. Dovede vás k ní po 4 km žlutá značka se souběžně značenou naučnou stezkou a z vrcholu skály se vám nabídne mimořádný výhled na hřeben Krušných hor, Doupovské hory i kaňonovité údolí Ohře.

14 km
Střední

Body zájmu