Opočno a pověst o zazděné zámecké paní

Opočno a pověst o zazděné zámecké paní

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, vlakem, autem, autobusem
Poloha cíle: Opočno
Doporučené výchozí místo: Opočno, pro cyklisty případně Dobruška, Hradec Králové nebo Nové Město nad Metují
Možnosti občerstvení v cíli: Běžně ve městě

Charakteristika:
Opočenský zámek patří bezpochyby k perlám tohoto kraje. I příběh, který se k němu váže, je patrně skutečný, známý po stalení a lákající mnohé návštěvníky. Nabídneme vám příjemnou a nenáročnou procházku po zámeckém parku a okolí zámku po stejných cestách, po kterých se procházela zámecká paní Kateřina ze Šellenberka na přelomu 15. a 16. století.

Pojďme se projít po zahradách opočenského zámku, rozsáhlém a volně přístupném parku v anglickém stylu, kde se již před čtyřmi staletími odehrával příběh Kateřiny ze Šellenberka. Její duch v podobě bílé paní se prý dodnes  na Opočně zjevuje, neboť nemůže najít klidu pro krutý trest, který mladou dívku za jejího života stihl.
Příběh se odehrál v době, kdy pánem na Opočně byl Miluláš Trčka z Lípy, mocný, ale již ne právě mladý pán, jenž se rozhodl oženit se s tehdy sedmnáctiletou Kateřinou ze Šellenberka. O Kateřině se říká, že prý byla nevšední krásy. Nepocházela právě z bohatého rodu, a tak její otec s přijetím Mikulášovy nabídky prý váhal jen tak dlouho, jak nařizuje dobrý mrav. Pak s radostí a vidinou  spojení s mocným a bohatým rodem pánů z Lípy se sňatkem ochotně souhlasil, byť si mladičká Kateřina starého pána ani za nic vzít nechtěla. Nabídku však ani nešlo odmítnout a tak se brzy na Opočně slavila velká svatba.
Svatební veselí skončilo, zámek utichl, nastaly dlouhé dny, které mladá zámecká paní přežívala jeden za druhým bez radosti ze života, bez svobody, na kterou byla zvyklá. Měla sice dost šatů, šperků, nepřeberného bohatství, ale k čemu to všechno, když byla jen majetkem manžela, který byl třikráte starší než ona a pranic nechtěl rozumět jejímu srdci. Většinu svého času pan Mikuláš naopak trávil mimo zámek, aby se staral o své rozsáhlé panství. O to více však nechal svou ženu střežit, aby se snad na jiného muže ani jen nepodívala. Kamkoliv šla, doprovázena byla komornými, služkami, služebníky a donašeči, kteří by i sebemenší náznak projevu přízně zámecké paní někomu jinému hned jejímu muži donesli.
Až jednou za velmi horkého letního dne si Kateřina vyšla do zahrad sama, nikomu se do takového horka s ní jít nechtělo. Šla okolo potoka, podél nějž půjdete i vy, těšila se alespoň pohledem na šťastné a svobodné pstruhy prohánějící se vesele ve vodě. Uklouzla však po mokrém břehu a spadla do tůně, v těžkých šatech nedokázala plavat a mnoho nezbývalo, aby se utopila. Naštěstí však nedaleko odpočíval mladý rytíř Šanovec, který, zaslechnuv dívčin výkřik, přispěchal na pomoc a v poslední  chvíli Kateřinu z vody vytáhl. Dívka, která myslila, že již nadešel konec jejímu smutnému životu, se nyní dívala do očí pohlednému, mladému, a obětavému mládenci, který neváhal nasadit svůj život pro záchranu života jejího. Od té chvíle na sebe oba nemohli zapomenout a počali se tajně scházet po nocích v odhlehlém konci parku.
Uběhlo půl roku, přišla zima a sníh, který by vyzradil stopy milenců. Kateřina se svěřila své jediné chůvě, která o ni pečovala již od dětství v otcově domě, a chůva pak potají nosila milostná psaní mezi dvěma do sebe beznadějně zamilovanými lidmi. Zámecký pán však již počal tušit, co se děje, a poručil chůvu zatknout. Podařilo se u ní najít dopis psaný Kateřininou rukou, a pánův hněv byl strašlivý. Mladého rytíře poručil ihned stíti pod hradem a svou ženu zaživa zazdít. Zedníci ještě téhož dne vyhloubili v mohutné zámecké zdi výklenek, kam na pánův příkaz postavili křeslo, posadili na ně nebohou Kateřinu a za chvíli již poslední cihla navždy zhasila poslední paprsek světla, který paní ve svém životě viděla.

Tragický osud mladé šlechtičny přežíval v lidových vyprávěních po generace. Teprve o dvě staletí později jistý Jan Karel Rojek, člen spolku Českého muzea, počal s pomocí důstojného pána Josefa Mnohoslava Roštlapila, toho času děkana opočenského. Když se pak na zámku prováděly opravy, požádal Roštlapil zedníky, aby dávali pozor, a vysvětlil jim, na co by mohli přijít. Žádal, aby ho hned v tom případě zpravili, na nic nesahali, a slíbil také nemalou odměnu. A zedníci skutečně po několika dnech ve sklepích narazili na zazděný výklenek, v němž na křesle byla připoutaná kostra v rouše podle středověké módy a ozdobená šperky. Zedníci však neuposlechli, sáhli na nebožku a jak se pan Roštlapil obával, přímo před nimi se rozpadla. Příběh Kateřiny ze Šelmberka tím však neskončil, spíše začal, Roštlapil jej vypověděl svému příteli Karlu Jaromíru Erbenovi. Osud Kateřiny se tak dostal do sbírky Kytice.

Zazděná
Když mladou paní zazdívali,
tu všichni lidi zaplakali,
pán zasmušilý v okně stál
a jediný on neplakal.
Přilétla z nebe holubice,
zalétla k paní do temnice.
Zvala ji, zvala k veselí
a obě odtud letěly.
Přilétla z pekla černá vrána,
zahlédla v okně sedět pána.
Zvala ho, zvala k veselí
a oba k čertu letěli.

Na opočenském zámku však nestrašila jen Kateřina ze Šellenberka. Jiný příběh nám vypráví o Jeronýmovi Colloredo žijícím zde na přelomu 17. a 18. století, o pánu, který se rozhodl mimo úpravy zámku i pro přestavbu zámeckého kostela Nejsvětější Trojice. Souhlasil i s přenesením rakví již zmíněných dřívějších opočenských pánů - Trčků z Lípy - z jejich rodinné hrobky do nových prostor, ovšem v náležité úctě. Pak odcestoval na svá panství do Itálie.
K trčkovským pozůstalostem se však dělníci bez pánova dohledu chovali velmi neuctivě. Rakve sice přenesli do nové hrobky, ale ledabyle je pohodili, některé dokonce otevřeli a vyloupili. Zazdili pak rakve vyrabované a vykradené, dokonce krásně zdobené kamenné náhrobky pánů Viléma a Jaroslava z Lípy byly vylomeny ze zdí, ve kterých měly stát navěky, a poté vyhozeny ven, některé z nich se rozbily. Zneuctěna a potupena byla památka kdysi jednoho z nejmocnějších českých šlechtických rodů.
Podle zvěsti od té doby Jeronýma, který v Itálii neměl dohled nad děním na Opočně, pronásledovaly strašidelné a nepokojné sny, v nichž se zjevovali přízraky Trčků. A nejen Jeronýma, ale i opočenské panstvo a dokonce měšťany. Vyslal tedy pan Jeroným posla na Opočno, aby zjistil a zpravil jej, jak bylo s trčkovskými památkami naloženo. Když se dozvěděl, co se stalo, ihned přikázal věc napravit. Oba vyhozené náhrobky byly opraveny a umístěny na důstojném místě v kostelní lodi.
O zhanobených rakvích ale stále netušil. Jeronýma sice přízraky strašit přestaly, ale Opočnu se neulevilo. Prý ve výroční dny svých úmrtí se o půlnoci zjevovaly v zámeckých komnatách a v okolí kostela, kde spočívaly jejich nedůstojně poházené pozůstatky, bílé stíny Trčků děsící celé město. Teprve na sklonku devatenáctého století kníže Josef Colloredo-Mansfeld dokázal napravit nepravosti v minulosti napáchané. Nechal znovu otevřít hrobku, opravit rakve a uložit do nich s úctou a pietou trčkovské kosti. Hrobku nechal nově opravit tak, aby byla důstojným místem posledního odpočinku kdysi mocných Trčků z Lípy.
 Teprve pak prý se děsivé přízraky přestaly na Opočně zjevovat. Výjimkou je jen mírná a hodná bílá paní, která se prý někdy po nocích zjevuje na zámeckých arkádách a hledá svého milého.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Dobruška, rodiště F. L. Věka, je malebné městečko ležící 5 km severovýchodně od Opočna. Dobrušku proslavil především právě český národní buditel žijící na přelomu 18. a 19. století František Vladislav Hek, podle nějž Alois Jirásek napsal známý román. Na počest a památku této význačné postavy se v Dobrušce každým rokem koná mezinárodní hudební festival F. L. Věka.

Třebechovice pod Orebem jsou známy především svým Proboštovým betlémem, unikátním a světově proslulým dílem lidových řezbářů Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a autora mechanizmu Josefa Frimla. Více se o této naší jedinečné národní památce dozvíte na www.betlem.cz a prohlédnout si jej můžete po dvouleté přestávce v nové budově muzea od června 2013.

Pověsti o zaživa zazděných ženách a dívkách
Nezřídka se setkáváme s legendami o lidech za trest zaživa zazděných, často se jedná o dívky odmítající uposlechnout vůli pána sídla, např. vdát se za konkrétní osobu, nebo známy jsou takové tresy i za nevěru. Z velké většiny případů bývají tyto příběhy smyšlené a slouží za základ další pověře, třeba o duchu zemřelé strašícím na hradě či zámku v podobě bílé paní nebo jiných podobách. Některé z těchto příběhů jsou však historicky doloženy, je to zřejmě i případ Kateřiny ze Šellenberka.

Doprava, užitečné informace:
Do Opočna se lze celkem dobře dostat vlakem, ale nádraží leží značně stranou města. Autobusová spojení bývají mimo víkendy poměrně dobrá.
Kontakt na informační centrum:
Kupkovo nám. 247
Tel.: 494 668 111
infocentrum@opocno.cz, www.opocno.cz
 
Tip:
Opočno je výhodným výchozím místem mnoha tras pro cyklisty. Nechází se již nedaleko Orlických hor, ale ještě v rovině, okolí je přímo protkáno dobře značenými cyklotrasami. Tu svou si tedy mezi nimi jistě najde každý, na výběr je velmi pestrá škála od rovinatých asfaltek až po terény v podhůří a horách. Kemp Broumar má k dispozici i chatky, pro cyklisty ideální.

19 km
Snadná

Body zájmu