Výlet na tajemný hrad Bezděz

Výlet na tajemný hrad Bezděz

Jak se k cíli dostat: pěšky, do obce Bezděz nejlépe vlastím autem nebo na kole a dále jej vést
Poloha cíle: Hrad Bezděz
Doporučené výchozí místo: Bělá pod Bezdězem nebo obec Bezděz (pod hradem), také můžete začít v Doksech
Možnosti občerstvení v cíli: V obci, stánky cestou ke hradu i na hradě v době letní sezony

Charakteristika:
Cesta na Bezděz je poměrně typickým výletem ke hradu se vším, co k tomu patří. Můžete se tedy těšit na výstup do pořádného kopce, kam lze vyjít jen pěšky, nádherný výhled z hradu do okolního kraje do všech světových stran i několik pohádkových a tajemných příběhů, které si můžete po cestě vyprávět.

S Bezdězem , jehož nezaměnitelnou siluetu již spatříte z velké dálky, se pojí hned několik pověstí. Těžko říci, která z nich je ta nejnámější; jedna nám vypráví o vzniku samotného kopce, na němž hrad stojí, další se zmiňuje o tajemné chodbě, která hrad spojuje s jedním ze starých domů v dnešní Bělé ležící 8 km východně, a často se vypráví i ta o bezdězském poustevníkovi. Během výstupu ze vsi ke hradu si můžete připomenout především první dvě zmíněné, neboť vám je sama cesta bude připomínat. A jak může cesta připomínat pověst?
Přijedete-li ke hradu od Bělé, například na kole po cyklotrase č. 3045, možná pojedete právě nad místy, kudy má podle legendy vést ke hradu tajná chodba. Nebyla nikdy oficiálně objevena, ale nejeden tradující se příběh tvrdí opak a ještě za podivných okolností. Za dob Albrechta z Valdštejna vznikl totiž na vrcholu Bězdězu klášter, ve kterém byla umístěna kopie vzácné sošky Panny Marie Monserratské. Údajně měla zázračnou moc, její sláva se nesla po širém kraji a hrad se brzy stal vyhledávaným poutním místem. Poutníci prosící Pannu o pomoc jí nosili malé i velké dary – byly mezi nimi i šperky, peníze, prý i zlaté a stříbrné pruty. V klášteře tak vnikal velký poklad, který mniši bedlivě střežili. Když pak roku 1779 přitáhla pruská vojska, poklad byl ukryt. Dobyvatelé, jimž hrad brzy podlehl, sice část tohoto pokladu našli a odvezli, místní lidé ale stále věřili, že část přeci zůstala ještě na Bezdězu. Někteří se tedy pokusili poklad najít, ale nepovedlo se to nikomu. Prý ho totiž střeží čerti v noci chodící po hradbách, ale také ve zmíněné tajné podzemní chodbě. Kdyby byla pravda, že vede až do Bělé, jednalo by se patrně o největší podzemní chodbu v Čechách. Popravdě řečeno, a jak sami během cesty do kopce ke hradu uvidíte, chodba by to musela být monumentální již jen kvůli převýšení, které by v nitru kopce musela překonat. Pověst nám ale neochvějně tvrdí, že na jaře roku 1810 se sedláci orající na poli pod hradem znenadání i s koňmi do této chodby propadli. Tak byla velká, že i koňský potah se do ní vešel. Prý se ale z temnoty ozývaly strašidelné zvuky a tak sedláci byli strachy bez sebe a utekli hned, jakmile se jim podařilo koně vytáhnout. Odvahy si dodali až na druhý den, ale po díře do země už prý nebylo ani památky.
Vstup do podzemí tedy patrně během své cesty nespatříte. Příkrý kopec však ano, pocítíte jej během výstupu jistě dostatečně. Jako by jej z okolního kraje někdo zázrakem vytvořil, z roviny navršil. Tak to alespoň vypráví další pověst, ta o čertu a mlynáři. Za dávných dob, kdy po dnešním kopci nebylo ani památky, totiž žil ve mlýně v nedalekých Starých Splavech mladý mlynář. Nebyl však právě pracovitý ani spořivý, a třel tak bídu s nouzí. Když v hospodě zase jednou marně prosil své sousedy, aby mu půjčili na útratu, kterou propil, zaklel prý: „Ať si mne tady čert vezme, když už mi nikdo ani půjčit nechce!“
A jak to v takových chvílích bývá, čert se zjevil uprostřed hospody a že milého mlynáře vezme s potěšením. Mlynář se ale velmi polekal a zkusil čerta ještě obměkčit, vymyslel tedy strachy bez sebe věc, kterou však nemohl nikdy dokázat. Vsadil se s pekelníkem, že kdo navrší od soumraku do ranního kuropění větší kopec, vyhraje. Čert stojící vprostřed plné hospody nabídku se smíchem přijal a už se těšil na snadné vítězství.
Mlynář však měl kdoví odkud, když ne z pekla, velké štěstí. Kde se vzala, tu se vzala, jakási stará babice mu pravila, že když si ji vezme za ženu, pomůže mu a život si tak zachrání. Mlynář rád slíbil, lepší babice nežli peklo, řekl si. Stařena mu tedy dala starou zástěru, která však byla kouzelná a unesla spoustu hlíny a kamení. Mlynář tedy za soumraku šel k místu, kde se měli s pekelníkem utkat. A stalo se,  oba začali vršit kopce, každý svůj. Čert svými velkými pazoury, mlynář kouzelnou zástěrou. A skutečně, zástěra měla velkou moc, mlynář získával náskok. Když kohout zakokrhal, stály těsně u sebe dva kopce - dnes jim říkáme Malý a Velký Bezděz. Čert zlostí bez sebe odletěl, mlynář byl rád, že zůstal na světě a naživu, i když se měl oženit s babicí. Jaké však bylo jeho překvapení, když místo ní spatřil krásnou pannu, kterou svým slibem vysvobodil ze zakletí. Oženil se s ní rád a od té doby žil spořádaný život.
Zalesněný Malý Bezděz, který navršil čert, si budete moci dobře prohlédnout během výstupu ke hradu, leží západním směrem. Že byl Bezděz s čerty vždy spojován, vám připomene 30 m vysoká kruhová Čertova věž v dolní části vnějšího hradního opevnění.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Bělá pod Bezdězem je dnes malé, ve středověku dobře opevněné městečko nedaleko Bezdězu. Z jeho památek je význačný především částečně přístupný barokní zámek s expozicemi z historie okolního kraje, prohlédnout si můžete také zbytky zmíněného opevnění - např. Českou bránu na konci České ulice vedoucí severozápadně od nově opraveného Masarykova náměstí.

Máchovo jezero je dnes známo především jako sezonní letovisko s písčitými plážemi, surfy a loďkami. I k založení tohoto jezera se však pojí hezký pověst. Prý jej dal zbudovat sám císař Karel IV, který zde se svou družinou lovil a ztratil se i se svými ve zdejších bažinatých lesích. Když nalezli konečně místo, kde se mohli od bláta omýt a osušit, císaře napadlo zde zbudovat velký rybník. A stalo se, v nedalekých Starých Splavech byla rozšířena stará kamenná propusť a vedle navršena hráz pro vodu ze zdejších potoků Jordán a Doks. Hráz, kamenná výpusť a rybník se zachovaly dodnes.

Pověsti spojované s hrady a jejich tajemnými chodbami
Z četných legend o dodnes stojících i dávno zaniklých hradech často slýcháme, že pod hradem vedla tajná chodba. Základ tkví ve skutečnosti, že hrady skutečně mívaly tajné, především únikové chodby pro případ dobytí sídla nepřáteli. Někdy také skutečně sloužily k ukrytí cenností, které neměly padnout do rukou dobyvatelů. Tyto chodby však často nebyly dokončeny, nebo byly během dobývání poškozeny a zasypány. O to více pak vznikalo pověstí pravících, že poklady, které měly na hradě být a nenalezly se, musely být uschovány a čekají na své objevení. Chodby však často ve skutečnosti neexistovaly nebo byly již zničeny, takže pověsti z velké většiny zůstaly pověstmi a obohatily se o řadu nadpřirozených příběhů.

Doprava, užitečné informace:
Do obce Bezděz bez potíží dojedete vlastním autem, parkování je na označeném placeném parkovišti. V případě, že přijedete na kole, doporučujeme jej uschovat například u některé z restaurací nebo občerstvení, cesta nahoru ke hradu je pro ně skutečně nesjízdná v obou směrech.

Kontakt na hrad Bezděz:
Telefon: 487 873 131 (správa hradu), 723 774 904 (pokladna), e-mail: bezdez@liberec.npu.cz

Informační centrum Bělá pod Bezdězem:
Masarykovo náměstí 140, Bělá pod Bezdězem
Telefon: +420 326 702 704, e-mail: ic@mkzbela.cz, web: www.mkzbela.cz

Tip:
Doporučujeme si na Bezděz vzít dalekohled. Je odtud z něj vidět velmi daleko do kraje, Bezděz je nejlepší vyhlídkou v oblasti.

28,5 km
Střední

Body zájmu