Turista v Mobilu

Nejstarší dochované zmínky o Modravě pocházejí z let 1614 a 1617 - trvalé osídlení se v nich však ještě nezmiňuje, pouze rybářské využití a pastviny pro soumary (to vyplývalo z polohy při obchodní stezce do Kašperských Hor). Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Filipa Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů. V letech 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu Ing. Rosenauera Vchynicko-tetovský plavební kanál. Kanál začíná 2 km od Modravy pod bývalou osadou Vchynice-Tetov. Díky rozvoji dřevařství bylo v roce 1804 založeno 6 km jižně od Modravy sídlo Březník (Pürstling). Roku 1827 zakoupil podnikatel František Bienert (1788-1866), rodák z Warnsdorfu, od majitele panství Josefa Schwarzenberga starší pilu, kterou adaptoval na vhodný tovární objekt. V roce 1832 Bienert získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let, další pak pro zlepšený postup výroby a samostatné privilegium pro výrobu řešetových lubů. V roce 1855 zřídil Bienert další podobnou provozovnu ve Stožci. V Modravě v polovině 19. století zaměstnával na pile a v lese 50 - 100 lidí. Platnost privilegií byla pak po dvou letech prodlužována až do jeho smrti, kdy převzala vedení obou závodů jeho manželka. Výroba však vzhledem k velké konkurenci klesala a polom, který roku 1870 zničil mnoho starých porostů zapříčinil, že rezonanční dříví muselo být dováženo z daleka. Vdova pily roku 1871 prodala Schwarzenbergovi, který modravskou pilu zlikvidoval a závod roku 1880 převedl do Stožce. Do současnosti se z továrny na břehu Roklanského potoka zachovala pouze část pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu, která slouží jako rekreační zařízení Lesů ČR - objekt byl vyhlášen kulturní památkou a tvoří jednu z dominant obce.

V roce 1924 Klub českých turistů postavil další z dominant obce - Klostermannovu chatu, která sloužila jako horská chata. Jejím projektantem byl architekt Bohuslav Fuchs a náklady činily 1 041 500 Kč. Díky členům Finanční stráže a jejich rodinám, kteří byli většinově české národnosti, se této obci dostálo i českých učitelů. A tak roku 1934 byla v Modravě dostavěna česká obecní a mateřská škola (od roku 1999 je objekt školy po přestavbě provozován jako Hotel Modrava). V letech 1926 až 1936 zde sloužil u místní celnice i financ, Vrchní respicient, Václav Jeník. Po tuto dobu bydlel spolu se svojí ženou Annou Binder-Jeníkovou, porodní bábou neboli akušérkou, v bytě obytného domu pily na č.p. 51. Ta měla ze svého prvního manželství dvě děti, Marii a Františka (Podplukovník letectva in memoriam František Binder (22. října 1914 Hojná Voda – 4. března 1942 East Wretham, Norfolk, Spojené království), československý voják, příslušník Stráže obrany státu, člen Obrany národa, příslušník zahraniční československé armády ve Francii a příslušník britské RAF). Ten se významně účastnil bojů o Sudety a jako letecký střelec bombardovacích kompanií v okupované Evropě. Zemřel po boji s německým nočním stíhačem 4. března 1942 během letu k domovské základně RAF v Anglii.

V období první republiky nebyl v Modravě správní úřad obce a celý katastr byl spravován obecním úřadem ve Filipově Huti. K přesunu správního úřadu do Modravy došlo po druhé světové válce a po vysídlení Němců. Pod obec Modrava byla přičleněna rovněž Horská Kvilda. V roce 1980 byla tato obec začleněna do správy MNV Srní. K opětovnému vzniku samostatné obce došlo 6. 12. 1990 ustavujícím zasedáním obecního zastupitelstva, zvoleného 17. 11. 1990.