Kaple sv. Šebestiána, Žlutice

Kaple sv. Šebestiána, Žlutice
Morovou kapli sv. Šebestiána nechali v roce 1714 vystavět žlutičtí měšťané z vděčnosti za ušetření před „černou smrtí“. Nebyla to ani zdaleka první morová epidemie, která za poslední staletí obyvatele Žlutic ohrožovala na životech. Ta nejstrašnější se městem prohnala v roce 1633 a na věčnost si tehdy sebou vzala 321 obyvatel města.
Nemůžeme se tedy divit, že obyvatelstvo města chtělo nějakým způsobem vyjádřit svůj vděk vyšší moci. Na tehdejší lékařskou vědu se rozhodně spoléhat nemohli. Žádný účinný recept neexistoval a tak prý někteří lékaři nemocným dokonce doporučovali, aby si sami, dokud ještě mají dostatek sil, vykopali hroby, ulehli na lůžko a v klidu očekávali svůj brzký konec. Zda to byla dobrá rada těžko soudit, ale bylo to asi tak všechno, co mohli lékaři v té době udělat.
Možná víte, že morové rány ovlivňovaly dějiny lidstva bratru nějakých 3000 let. Ve 14. století vyhubila „černá smrt“ čtvrtinu evropského obyvatelstva, zdecimovala armády i ekonomiku. Ani největším lékařským autoritám tehdy nebyl jasný původ a nositel nemoci.

Ačkoli dnes převládá názor, že za morovými epidemiemi musíme hledat krysy, resp. blechy, které se na jejich hřbetech proháněli křížem krážem Evropou, řada odborníků je toho názoru, že zdrojem nákazy byli nejspíše malí hlodavci ze středoasijských stepí - pískomilové. Ti ve svém těle hostí původce moru bez toho, že by sami onemocněli.  Z pískomilů, kteří žili u Hedvábné stezky blechy, přestoupily na velbloudí karavany, které tudy táhly a z nich pak i na lidi. Nicméně přenos nákazy z Asie až do Evropy si nějaký čas vyžádal. Vědci se domnívají, že smrtící bakterie Yersinia pestis  potřebovala na svou cestu do Evropy celých 15 let …

Ale teď ještě se vraťme k samotné kapli ….
Od nepaměti v jejím interiéru stávala socha sv. Šebestiána. Jak možná víte, to byl tradiční protimorový patron. Bezpečně jej od jiných světců poznáte podle toho, že má tělo probodané šípy. 
Legenda o Šebestiánovi praví, že se otevřeně hlásil ke křesťanství a sám křesťanům také pomáhal. Však právě proto jej císař Dioklecián odsoudil k smrti a rozkázal svým lukostřelcům, aby si na těle připoutaného Šebestiána procvičili svoji střeleckou mušku. Lukostřelci se po vykonání rozsudku domnívali, že je Šebestián mrtvý, a nechali ho jen tak ležet na zemi s mnoha šípy v těle. Jenomže Šebestián nejenže nebyl mrtvý, ale navíc měl to štěstí, že jej našla svatá Irena. Ta se o něho starala až do té doby, dokud se zcela nezotavil.
Uzdravený Šebestián se vrátil k císaři Diokleciánovi v domnění, že ho přivede ke křesťanství. Císaře jeho smělý návrat natolik rozlítil, že přikázal svým mužům, aby ho v cirku utloukli kyji.

http://www.zlutice.cz/obcan/