BYŠIČKY, Lysá nad Labem

BYŠIČKY, Lysá nad Labem
Byšičky jsou jednou z nejzachovalejších barokních vesnic  na území naší vlasti. Jsou  jednou  ze čtyř místních  částí  města Lysé nad Labem, s 55 obyvateli ve 44 domech. Leží u slepého ramene řeky Labe v bezprostřední blízkosti přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně a jižně od eremitáže u sv. Václava.

Archeologické nálezy z 60. let  XX. století, které jsou k vidění v Polabském muzeu, ukazují, že Byšičky stojí na místě bývalého pravěkého sídliště. Výzkumy dokládají, že tato lokalita byla osídlena Kelty a Germány.  Původní osada se jmenovala Byšice. S okolím ji spojoval kamenný most, ze kterého zůstal do dnešní doby jen zbytek nájezdu.  Vzkvétající osada Byšice  a most byly poničeny roku 1421 během husitských válek. V této době vypálila husitská vojska i původní augustiniánský klášter v Lysé. V průběhu XV. století Byšice, tak jako většina malých vsí v okolí, postupně zanikala a zkázu pak dovršila třicetiletá válka.

O obnovu vsi se zasloužil majitel panství František Antonín Špork, který v r. 1717 založil novou osadu s názvem Byšičky. Měla původně osm domů postavených do kruhu kolem návsi. Hrabě Špork  se nechal údajně inspirovat původními slovanskými osadami. Vznikl tak ojedinělý typ vesnice – okrouhlice se dvěma přístupovými cestami a staveními, obrácenými do návsi svým průčelím. Oba vchody přístupových cest se daly zavřít vraty tak, že málokdo poznal, co jsou „kulisy“ a co opravdové domy. Všechny domy měly široké střechy a pod nimi podloubí na vyřezávaných sloupcích. Lomenice byly propracované a na oknech byly pestře malované okenice. Uprostřed návsi bývala obecní studna a na obyčejném dřevěném sloupku byla zvonička. Zakládací listina se nezachovala, ale  zůstal dokument, že každá chalupa měla 1 a ¾ korce pole, louku na 1 vůz sena a 78 sáhů lesa, ale jen na dobu, která bude vrchnosti vyhovovat. Robota byla určena napřed na 2 dny v týdnu, pak na 3 a nakonec na 4 dny v týdnu. Za to ale měli obyvatelé Byšiček právo na pastvu a seno z velké louky u poustevny u sv. Václava.

Za hraběte Sweerts-Sporcka došlo ke změnám v polnostech. Mokřinu před Byšičkami rekultivoval na pole, která pak daroval Byšičkám. K tomu přidal i louku od eremitáže sv. Václava a ještě kus dalšího pole k užívání – a to za dědičnou třídenní robotu pěší nebo s potahem.

Od roku 1888 stojí místo obecní studny na byšičské návsi pseudogotická kaplička, zasvěcená sv. Václavu. Uvnitř se nachází votivní obraz Jana Heřmana.  Obklopuje ji čtveřice památných lip velkolistých, které jsou od r. 2002 chráněné jako památné stromy.

Každým rokem, na den sv. Václava, se v Byšičkách pořádá Staročeské posvícení s bohatým programem a se mší na návsi před kapličkou. Ale ještě před tím, a to v poslední sobotu v srpnu, v  Byšičkách na návsi a u tůně večer, probíhá v rámci Šporkovských slavností posezení s programem, ve kterém do Byšiček zavítá i jejich zakladatel, hrabě F. A. Špork. A všichni, kdo mají rádi zábavu pod širým nebem, jsou srdečné zváni a určitě ocení, jak barokní doba dokázala slohově modelovat i tak prostý stavební útvar, jako je malá česká vesnička.

https://iclysa.cz/kulturni-pamatky/