Sv. Vojtěch a Starý hřbitov, Havlíčkův Brod

Sv. Vojtěch a Starý hřbitov, Havlíčkův Brod
Na mírném návrší v bezprostřední blízkosti řeky Sázavy stojí hřbitovní kostel sv. Vojtěcha. Nachází se v místě původní slovanské osady, která vznikla patrně ve 12. století na tzv. Haberské stezce směřující z Čech na Moravu. Brod přes řeku dal jméno osadě a později i středověkému městu, které vzniklo východněji od původního osídlení v době stříbrné horečky ve 13. století.
Dnešní kostel stojí na místě dnes neznámé starší gotické stavby z 13. století. Původní zasvěcení sv. Vojtěchovi, umístění stavby u brodu přes řeku i archeologické nálezy (náhrobní kámen ze 13. století) dokazují, že byl nejstarším kostelem ve městě. Patrně byl zničen v průběhu některých válečných událostí, stál totiž mimo středověké městské hradby na předměstí.
K založení kostela se váže pověst o sv. Vojtěchovi. Prý zde odpočíval při své cestě z Čech a při jeho modlitbě vytryskl ze země pramen se zázračnou vodou. Na takových místech se ve středověku stavěly kaple zasvěcené právě tomuto světci. Ještě začátkem 20. století pramen vyvěral nedaleko kostela a na vedlejším objektu byl umístěn obraz a deska s nápisem. Pramen však časem zmizel. Dnešní stavba je renesanční s pozdně gotickými prvky. První písemná zmínka o ní je z roku 1538. Kostel byl obehnán zdí se vstupní renesanční branou, datovanou k roku 1617. V ohradní zdi byla umístěna zastavení křížové cesty, několik se jich dochovalo až do dnešní doby.
Ke vzniku hřbitova se vztahuje písemná zmínka z konce 16. století. V listině vydané tehdejším majitelem města Martinem hrabětem z Thurnu se povoluje obci zřídit na západní straně v hradbách „fortnu“, později zvanou Zubatá brána. „…a to v případě požáru na předměstí, aby mohl být oheň rychle udušen a také aby při morových epidemiích se zde mohlo pohřbívat.
Kostel sv. Vojtěcha je příkladem jednoduché církevní stavby na předměstí (dnešní loď a presbyterium). Charakteristickým prvkem jsou gotizující okna a portály, výrazný je střešní štít severní předsíně, pozoruhodná je klenba lodi i presbyteria. Během dalších stavebních úprav byl kostel zvýšen a interiér vyzdoben renesanční žebrovou hvězdicovou klenbou, byla přistavěna severní síň s patrem a oratoř v lodi. V té době byl také vyzdoben nástěnnými freskami, jejichž autorem je některý z malířů na dvoře Rudolfa II. Ty byla v době baroka překryty malbou, ale v nedávné době byly odhaleny a restaurovány. Zachycují výjevy ze Starého i Nového zákona s moralizující tematikou. Další úpravy kostela se uskutečnily v době baroka a v 19. století, poškozené varhany byly v roce 1887 nahrazeny novými. Koncem 20. století byla vyměněna okna dle návrhu akademického malíře JanaExnara. Součástí kostela je tzv. starý hřbitov. Pohřbívalo se na něm od založení kostela, ale hlavně v období epidemií (v letech 1680, 1694 – 1702, 1742 – 1775). Po zrušení všech ostatních hřbitovů ve vnitřním městě (na základě nařízení císaře Josefa II.) se po roce 1783 stal hlavním městským hřbitovem. Za tu dobu zde byla pohřbena řada osobností města (např. rodiče a dcera K. Havlíčka, jeho učitel V. Doubrava, rodina Weindenhoferova, spisovatelka A. Jahodová-Kasalová a další), mnohé pomníky z 19. století jsou památkově chráněny. Hřbitov byl místem posledního odpočinku nejen katolíků, ale i obyvatel jiných vyznání, např. evangelíků i židů. Na starém hřbitově se pohřbívalo do roku 1961. Pohřební obřady se v kostele konaly ještě v 50. letech 20. století.
Kostel i hřbitov prochází v posledních letech rekonstrukcí. Je veřejně přístupný, v kostell se konají bohoslužby a příležitostné kulturní akce, na hřbitově bude výhledově opět povoleno pohřbívání.

http://mic.muhb.cz/sv%2Dvojtech%2Da%2Dstary%2Dhrbitov/os-15797/p1=58851