Sv. Kateřina a špitál, Havlíčkův Brod

Sv. Kateřina a špitál, Havlíčkův Brod
Hornický kostelík, zasvěcený sv. Kateřině, stojí na břehu řeky Sázavy od 14. století. Dobu jeho založení neznáme, ale první písemná zmínka je již z roku 1319. Původně gotická stavba byla spjata s nejstarším osídlením Německého Brodu a především s jeho hornickou minulostí. Ke kostelu patřil špitál pro chudé, založený spolu s kostelem a potvrzený v listině 1397. Hornický kostel, postavený za hradbami u tehdy jediného mostu přes řeku Sázavu, sloužil dolnímu předměstí i špitálu. Patrně se od založení kostela kolem něj nacházel i hřbitov, na němž se pohřbívalo ještě v 18. století, po jeho zrušení josefínským dekretem byl později upraven na malý sad. Špitál poskytoval službu nejchudším obyvatelům města, prostředky získával z odpustků, což dokládá listina z roku 1319, vydaná v Římě, dále z darů, odkazů a nadací „bohabojných“ brodských měšťanů i z výnosů špitálního majetku (např. z obcí Zbožice a Knyk nebo Špitálského dvora).
Vzhledem k poloze kostela u řeky se mu nevyhnuly přírodní pohromy – povodně, ale i hrozba středověkých sídel – požáry. Písemné zápisy zaznamenaly velkou povodeň v roku 1635 i ničivý požár roku 1662, kdy vyhořel špitál i kostel. Nejničivější povodeň  v dějinách města přišla v létě roku 1714, kdy se po přívalových deštích protrhly hráze rybníků na polenském a žďárském panství. Voda tehdy odnesla roubenou zvonici, která již nebyla obnovena, zatopila kostel a zcela zničila nově postavený špitál. Povodeň jako zázrakem však přežil kříž u kostela. Budova kostela byla obnovována a opravována v letech 1639 až 1642, po velkém požáru 1662 a po povodních, a to na gotických základech, již v novém, barokním slohu. V polovině 19. století byl kostel podstatně zkrácen v souvislosti s vybudováním kamenného mostu přes řeku Sázavu. Vnější novorománskou fasádu získal v roce 1890. Vnitřní vybavení kostela je převážně v barokním slohu. V kostele sv. Kateřiny stávala na postranním oltáři socha sv. Prokopa, českého patrona, k níž se vážou dvě pověsti. Původně stála socha světce v děkanském kostele, odkud byla na popud brodských paní odstraněna kvůli ošklivému čertu, jež byl součástí Prokopovy sochy. Jedné ženě se však tři dny po sobě zjevil světec s žádostí, aby jeho socha byla z komory vrácena do důstojnějších prostor. Socha byla kostelníkem vyhledána, opravena a vrácena do kostela. Další vyprávění připomíná, že socha světce zachránila malého chlapce, omylem zamčeného v kostele. Na jeho radu si zvoněním přivolal pomoc. Sochu pak celý život uctíval, proto jej mrzelo, že byla z děkanského kostela odstraněna. Opět se s ní setkal jako stařec na návštěvě u kostelníka, a to před její instalací do kostela sv. Kateřiny, což se údajně událo roku 1863, jak zachytila ve svých pověstech spisovatelka A. Jahodová-Kasalová ve své knize z roku 1892. V dnešní době je socha sv. Prokopa opět v děkanském kostele.

http://mic.muhb.cz/sv%2Dkaterina%2Da%2Dspital/os-15795/p1=58851