Jindřišská věž, Praha

Jindřišská věž, Praha

Historie Jindřišské věže
Zvonice kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty

Karel IV. – císař římský a král český podepsal 3. dubna 1347 na Křivoklátě zakládací listinu Nového Města pražského. Tento velkolepý urbanistický záměr ve středověké Evropě nenacházel obdoby.

Hlavními centry Nového Města pražského se staly Dobytčí trh (Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). V této době byly též vytyčeny Jindřišská a Vodičkova ulice, které spojovaly všechny tři hlavní trhy. A právě v Jindřišské ulici byl postaven již v polovině 14. století farní kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty spolu se hřbitovem, zvonicí, farou a farní školou.

V době výstavby zvonice byly vyrobeny i věžní hodiny se dvěma cimbály datované r. 1577. Za švédského obléhání Prahy v r. 1648 byla zvonice využita obránci Prahy a tím silně poškozena. Zásadní opravy se zvonice dočkala až v roce 1878-1880.

Dlátovitý tvar střechy s nárožními věžičkami dle návrhu arch. J. Mockera z r. 1874 je pokryt břidlicí. Tato střecha a její unikátní krov se svou majestátní výškou 31,86 m i samotná zvonice s celkovou výškou 65,7 m patří k významným a charakteristickým dominantám Prahy. Věž je velmi dobře viditelná z Václavského náměstí.

Definitivní novogotické úpravě střechy a centrálního vchodu zvonice sv. Jindřicha předcházela v letech 1874–1877 celá řada alternativních návrhů arch. Josefa Mockera.
Více se o historii věže můžete dočíst v knize Stověžatá Praha od Josefa Podzimka, kterou lze zakoupit buď přímo v Jindřišské věži nebo v každém dobrém knihkupectví.

Panorama
Vzhledem ke své rozlehlosti mělo Nové Město pražské již od počátku dva farní kostely. Pro dolní část to byl kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty na jednom ze tří centrálních náměstí, Senovážném. Ve stavební hmotě kostela nechyběla ani věž o dnešní výšce 46 m. Její zdivo však nebylo dostatečně silné, aby uneslo zavěšení velkých zvonů. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě samostatně stojící zvonice, dnešní Jindřišské věže. Její základy položeny za krále Václava IV., ale husitské války její stavbu pozastavily a dokončena tak až v době panování Vladislava Jagellonského. Zvonice se rázem stala chloubou Nového Města. Zvenčí bylo její zdivo z tesaného kamene, uvnitř z lomového.

V průběhu staletí zažila mnohá protivenství. Ať již to bylo z důvodů povětrnostních podmínek, či nepřátelského bombardování, vždyť pro svoji mohutnost byla snadným terčem. Tím trpěly i zvony, ty navíc kromě zvonu Marie, byly rekvírovány za světových válek.

Věž chátrala i ve dvacátém století, její využití bylo minimální. V druhé polovině devadesátých let minulého století vstoupila na scénu Společnost Jindřišská věž, s.r.o. Ta získala věž do dlouhodobého pronájmu s tím, že bývalou zvonici zpřístupní obyvatelům a návštěvníkům Prahy. Do věže byla vložena železobetonová samonosná konstrukce. Tato věž ve věži je vybavena klimatizací, osvětlením a mimo schodiště i rychlovýtahem. V deseti patrech jsou kavárny, restaurace a sociální zázemí. Součástí interiéru restaurace Zvonice je i zrestaurovaný historický zvon Marie. V nejvyšším desátém patře je pod starobylým krovem mimořádně nádherná vyhlídka. Tady má své místo i zvonkohra o deseti zvonech od zvonaře Petra Rudolfa Manouška, která má naprogramovány stovky různých melodií. Může se na ní hrát pomocí klaviatury i ručně. Koncem března 2003 se na věži znovu rozešly i hodiny. Hodinové stroje jsou čtyři, každý se svým ciferníkem. Synchronizované jsou přes počítač.

Nejvyšší volně stojící zvonice v Praze, její výška je 65 m, byla zpřístupněna veřejnosti 7. prosince 2002.

Otevřeno
10:00–18:00
od 1.4. do 15.10. do 19:00

Vstupné
Dospělí 140 Kč
Studenti/Senioři 80 Kč
Děti(do 15 let) 50 Kč
Rodinné (2+2) 320 Kč

Kontakt
Jindřišská ulice 2122/33, Praha 1

E-mail: info@jindrisskavez.cz
Telefon: +420 224 232 429

http://www.jindrisskavez.cz/index.php/cs/

Body zájmu

Tipy na trasy